V dnešní době existuje mnoho způsobů, jak zjistit kvalitu vody, kterou denně používáme.
Prvním nejpřesnějším způsobem jsou jakékoliv certifikované laboratoře, kde dělají rozbory vody, buďto můžete čerstvě natočenou vodu do dokonale čisté flašky, případně si v lékárně zakoupit hermeticky uzavřené sterilní vzorkovací nádoby a dovézt vodu do nějaké laboratoře v okolí. Případně dražší varianta, že si pro odběr vody přijede některý z pracovníků, kvůli přesnosti výsledků a zabránění jakékoliv kontaminaci. Ceny se ovšem pohybují v rozmezí 1500-5000 Kč. Bez tohoto rozboru se u studniční vody neobejde zapojení změkčovače.
Častým způsobem jsou elektronické přístroje pro měření konduktivity (vodivosti) a pH. Konduktometry měří celkovou vodivost vody, čím vyšší hodnota, tím je více rozpuštěných nečistot a sloučenin ve vodě. Pro porovnání: vstupní voda má vodivost od 500 - 2500 μS/cm a výstupní vodivost vody z reverzní osmózy je 5 - 20 μS/cm. Ruční běžně prodávané konduktometry nejsou samozřejmě tak přesné, jako laboratorní konduktometry, proto je nutno počítat s výsledkem s větší nepřesností. Každý takovýto přístroj je nutno kalibrovat, nejlépe pomocí destilované vody zakoupené v lékárně, ta má vodivost 0 a pH 7.
Dalším způsobem jsou tzv. lakmusáky, jsou to papírky, případně roztoky v lahvičkách které se po smočení nebo reakci v malé nádobě s kontrolovanou vodou zabarví a podle intenzity zabarvení, případně počet kapek, se podle stupnice odečte hodnota. Těchto papírků a kapiček je na trhu nespočet a nedá se na ně spolehát na 100 %, je to jen orientační měření, většinou se dělají pro měření pH, ty jsou nejobyčejnější a nejlevnější, dále můžou měřit tvrdost vody stálou (obsah vápenatých a hořečnatých kationtů) a přechodnou (uhličitany), tyto papírky se hodně využívají v akvaristice, pro časté sledování kvality vody v akváriích. Komenrčně prodávané jsou také pro měření dusitanů, dusičnanů, amoniaku, oxidu uhličitého, kyslíku, železa, apod., ale některé výsledky neodpovídají skutečnosti a spolehlivost mají mizivou kvůli těkavosti a nestálosti reagujících složek na papírkách či v reakčních roztokách.
Posledním nejjednodušším způsobem, ke kterému jsme nakloněni je obyčejná degustace a senzorické hodnocení vody, voda by měla být bez jakýchkoli nerozpuštěných částic a nečistot, bez chuti, vůně a barvy, neměla by vysušovat pokožku ani vlasy, po oschnutí (např. mokrého nádobí) by neměly být vidět žádné zaschlé fleky, po vyvaření vody by na dně ani na stěnách nádoby neměly zůstávat škraloupy (vodní kámen).
Kvalita vody se dá poznat i na potravinách či nápojích, například při zalití čaje by se neměla na hladině tvořit tzv. "ropná skvrna" a na stěnách hrnku by neměla ulpívat barva a zbytky čaje nebo kávy i přes to, že v hrnku stojí čaj několik hodin. Při vaření zeleniny by měla být zelenina krásně barevná a mít svou intenzivní chuť a vůni, neměla by být zašedlá (pozná se hlavně u mrkve a brokolice).